Moderní společnosti vládnou informace. Denně jsme jimi zahrnováni, denně je vyhodnocujeme, ale čím dál tím více voláme po jejich „odfiltrování“, aby bylo možno se v té záplavě orientovat, neboť ke každé informaci přistupujeme individuálně podle svého vzdělání, zkušeností a třeba i momentálního emocionálního stavu.

Pokud se podíváte na internet, najdete desítky definic pojmu informace. Pro naše potřeby postačí vědět, že informace by měla být:

• Pravdivá,
• Srozumitelná,
• Včasná,
• Relevantní a etická.

Velké množství informací zpracovává i státní správa.

Jednou ze záruk zákonnosti ve veřejné správě, které slouží občanům ke kontrole její činnosti, je zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Zákon). Prostřednictvím tohoto Zákona se občané mohou podílet na správě věcí veřejných.

Právo na informace garantuje každému Listina základních práv a svobod (dále jen Listina). Listina v čl. 17, stanoví, že právo na informace je zaručeno a lze jej omezit jen zákonem, např. jde-li o opatření nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

Právo na informace dává možnost každé osobě, (fyzické či právnické), požadovat informace od určitých veřejnoprávních subjektů. Tyto subjekty pak mají povinnost informace poskytnout, a to zejména pokud jde o informace vztahující se k jejich činnosti a působnosti.

Povinnost poskytnout informace se ale nevztahuje na Zákonem výslovně uvedené informace, např. utajované informace, obchodní tajemství, informace, které jsou předmětem práva autorského či informace o probíhajícím trestním řízení.

Informace se žadateli poskytují na základě žádosti nebo zveřejněním. Za předpokladu, že žádost splňuje všechny zákonné požadavky, má povinný subjekt povinnost poskytnout informace nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti, přičemž tato zákonná lhůta začíná běžet den následující po dni přijetí žádosti.

Zákon poskytuje žadateli nástroje, které zaručují jeho ochranu při výkonu práva na informace. Jedná se o tzv. opravné prostředky, kterými jsou stížnost, odvolání. Pokud žadatel vyčerpá opravné prostředky, které mu poskytuje zákon o svobodném přístupu k informacím, může podat správní žalobu ke správnímu soudu.

Pokud bychom pátrali po důvodech vzniku právní úpravy svobodného přístupu k informacím, asi bychom se obrátili na důvodovou zprávu k  Zákonu, který je reakcí na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2013/37/EU ze dne 26. června 2013, kterou se mění směrnice č. 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru (Public Sector Information Directive; dále též jako „Směrnice“).

Původní znění směrnice 2003/98/ES se do zákona o svobodném přístupu k informacím promítlo prostřednictvím novely provedené zákonem č. 61/2006 Sb.

Zákon tak reaguje na přijaté změny evropské legislativy, která ukládá členským státům Evropské unie povinnost provést transpozici Směrnice.

I když navrhované změny jsou převážně technické, měly by napomoci k efektivnějšímu zveřejňování informací veřejného sektoru a jejich opakovanému použití (informace veřejného sektoru jsou dále využívány ke komerčnímu i nekomerčnímu použití ze strany subjektů stojících mimo veřejný sektor), a to především díky povinnosti zveřejňovat informace v otevřených, a pokud je to možné ve strojově čitelných formátech, což umožní kvalitativní posun v možnostech využití získaných informací.

Implementace požadavků Směrnice do právního rámce České republiky přispělo k možnosti využívat výhody otevřených dat v podnikatelské sféře, neziskovém sektoru, i výzkumu za současného zkvalitnění veřejných služeb. Cílem projektu je seznámení se s tématem, který se týká svobodného přístupu k informacím ve výuce občanské nauky a základů společenských věd.

Hlavním cílem tohoto projektu je seznámit především studenty středních škol s jejich právy a povinnostmi, se kterými se mohou již v jejich věku setkat jako občané, ať už při komunikaci s úřady nebo jinými příjemci veřejných prostředků, jako jsou státní (například státní podnik Správa železniční dopravní cesty) nebo polostátní firmy (ČEZ a.s.). Důraz je kladen na činnost týkající se státních úřadů a samosprávy.

Po prostudování by se měli studenti snadněji orientovat ve svých právech a povinnostech, měli by zvládat vyřešit běžné situace, týkající se vyřízení žádosti o informace. Měli by vědět, na co mají nárok a co mohou požadovat v oblasti financované z veřejných prostředků.

Při tvorbě výukových materiálů bylo vycházeno ze situací a příkladů, se kterými se žadatelé o informace v České republice nejčastěji setkávají. To vše s ohledem na věk cílové skupiny, pro kterou je tento projekt určen. Texty kladou důraz na seznámení se s tématem pomocí příkladů a cvičení. V textech jsou tak uvedeny příklady, které popisují reálné situace a jejich řešení a studenti si mohou vyzkoušet své znalosti na příkladech, se kterými se reálně mohou setkat. Součástí každého tématu jsou také informace, o která ustanovení se dané téma opírá, užitečné odkazy k dané problematice.